WU YI

Prague Summer

Letní Prahu připomíná v podzimních dnech výtvarník čínského původu Wu Yi v Galerii Václava Špály v Praze. Jeho výstava prezentovala zhruba padesát komorních obrazů inspirovaných jeho 33denním letním pobytem v Česku. Díla zachycují kromě Prahy také českou krajinu i půvab českých žen. Výstava Letní Praha trvala v pražské galerii do 5. ledna 2014, momentálně po jejím skončení se expozice přestěhuje do amerického Houstonu.

Českou republiku si Wu Yi, zvolil pro svůj tvůrčí pobyt jako čtvrtou v pořadí – nejprve trávil čas v Paříži, poté v německém Aschaffenburgu a japonské Kamakuře a Kjotu. Svá putování po cizích zemích zachycuje Wu Yi také ve formě zápisků, připomínajících postřehy Karla Čapka. Jeho cestovatelské dojmy zahrnuje i katalog k výstavě Pražské léto popisující oblasti, na něž se umělec během svého českého pobytu soustředil – od městského života, přes přírodní scenérie, až k ženskému aktu.

Umělec Wu Yi říká:

„Domnívám se, že Češi a Číňané mají jistý druh společné blízkosti, intimity“ . Velice zajímavé je, že k návštěvě České republiky se rozhodl po zhlédnutí filmu Kráska v nesnázích a především ho oslovil herecký výkon herečky Anny Geislerové. Z českých umělců si oblíbil malíře Václava Boštíka, Bohuslava Reynka, Zdeňka Sklenáře, Jiřího Straku a také fotografa Tona Stana.

V oblasti tušové malby je Wu Yi považován za jednoho z největších soudobých odborníků a reformátorů: klasickou technikou štětce a tuše na papíru vytváří humorná i satirická díla, reagující na historické události, ale i současný establishment či byrokracii. „Snažím se o to, abych šířil tradici a zároveň zajistil její pokračování,“ říká Wu Yi, který je mimo jiné také profesor nástěnné a současné malby na Ústřední akademii výtvarných umění v Pekingu, kterou sám před lety vystudoval.

Obrazy expozice Pražské léto zachycují pražské ulice a jejich atmosféru, letní koupání v pískovně Klikov v Jižních Čechách a také české ženy a jejich křivky a tvary. Sám Wu Yi svá klidná, humorem a vlídností prodchnutá díla označuje jako „tichou pouť lehkého praktikování zenu“. Plátna namalovaná olejem doplní série dvanácti mistrovských děl vytvořených technikou tradiční tušové malby.

Zde jsou fotografie jeho děl z Pekingského ateliéru, kde malíř Wu Yi tvoří.

Čínský malíř, absolvent a profesor pekingské Central Academy of Fine Art, umělec formální řemeslné dokonalosti i duchovního ponoru, syntetický fenomén revivalu evropské mistrovké malby, moderny i čínské tradice vybral na výstavu připravenou za podpory společnosti PPF a přítelem česko čínským malířem Jiřím Strakou, trojici svých poloh. Kolorované tušové kresby parafrázují tradici své vlasti, žánrové olejomaby záběrů z pražských ulic pokračují v žánru čínských výtvarných cestopisů, byť s evropskou barevností, a ateliérové akty a detaily archetypálních  zákoutí ženského těla jsou docela současné. Wu Yi na tvůrčích pobytech v Japonsku, Německu a v loňském roce u nás hledal genia loci a tlumočil ho doma jako inspiraci pro čínskou realitu. U nás shledal klid a pomalý tok dění, tak všudypřítomný v čínské kultuře minulosti a tak nenalezitelný v současné hektické Číně. Objevil zde paradoxně „ideál poklidného života“.

Těžiště výstavy je výtvarný deník z cesty do Čech. Výjevy z pražského centra jsou tichou meditací o figuře v prostoru. Momentky fotografoval  a vždy v průběhu půldne namaloval v atelieru. Postavy žen, náhodných kolemdoucích či konkrétních osob na chodnících nebo v průhledech interiérů, se stafáží dopravních prostředků, domů a výloh jsou často osamocené,  odpočívající, či klidně pracující, ale i obrácené zády k divákovi.  Není náhoda, že se občas opírají o zeď, což má analogie v autorových  tušových malbách, kde zeď je  jedním z výmluvných motivů. I ta největší na světě. Kompozice těchto komorních olejů je vystavena na výrazné pastelové barevnosti postav v klidných a bělobou lomených plochách pozadí. Vrcholem je série Pískovna u Klikova č. 1-5 (2013), kde ženskou postavu variuje  v přírodním prostoru. Postava a prostředí  v obrazech jsou si překvapivě rovnocenné.

Velkorysé formáty rozmáchlých tušových maleb kontrastují s geometrickou precizností drobných olejomaleb. Tyto obrazy vytvořil v minulém desetiletí v Číně. Plynule navazují na tradiční školy  tušové malby. Forma je však uvolněná a autor do meditativmího žádru, kde splývá subjekt a objekt, dodává svůj subjektivní posun, a to kutlivovanou vzpouru vůči tradici, vtip, grotesknost a nadsázku. Tyto práce mají i svůj rozměr autobiografický. Motiv vlaku pramení z autorova  dětského přání stát se mašinfírou, nevoják Wu Yi často maluje vojsko. Motivy průchozích bran v hradbách a dalekých výhledů z vrcholků hor jsou u čínského malíře výmluvné – Městské hradby (2007), Daleký výhled (2001). Tyto razantní  malby černou tuší mají pokaždé barevný ancent a odkazují ke komixu a kreslenému humoru.

Olej Pramen č.2 (2013), instalovaný naproti vchodu galerie, je pointou třetího okruhu děl i pointou instalace. Zobrazuje ženský klín, ne však courbetovsky syrově, ale v laskavých pastelových tónech. Je nesen duchem tradice kultivovaného erotického umění, ale  i vůbec kladné recepce přirozenosti erotiky čínským duchem. Autor se vyznává z fascinace proporcemi české ženské figury. Více než ateliérové akty v komorním formátu jsou závažnější kompoziční posuny, výřezy a detaily  těla. Navazují na realistické až fotorealistické tendence evropské malby konce minulého století. Stávají se abstraktním tvarem a diváka může napadnout i kontext  geneze čínského znakového písma. Těmito malbami bude Wu Yi ilustrovat připravované vydání jednoho z myšlenkových vrcholů čínského genia, knihu Tao te Ťing.

 

Tags: , , ,