Pod dosud aktivní sopkou Aso se ve stejnojmenném městě, evokujícím množstvím zeleně spíše rurální idylu, nachází komplex budov, které jako by vypadly z japonského historického filmu. Nad shlukem tradičně vybudovaných staveb, mezi nimiž strukturalizuje prostor zeleň mechů zahrádek cuboniwa s kamenými lucernami sekidóro a všemi dalšími atributy, japonské architektuře vlastní, se nachází věž s obřím bubnem taikó, evokujícím signalizaci při obležení hradu. Jako by se jednalo o soukromou rezidenci jašiki knížete daimjó či samuraje vysokého ranku. Nejedná se však o jednu z bezpočtu památek oné části jižního ostrova Kjúšú, ani historický skanzen, ale o ojedinělý soukromý projekt pana Tabaty, který jeho realizaci zasvětil patnáct let života a nemalé finanční prostředky. Kendžin džuku znamená volně přeloženo „akademie moudrých mužů” a cílem je vzdělávání v tradičních disciplínách japonské kultury, a to jak bojových umění, tak i např. hře na bambusovou flétnu šakuhači či bubny taikó, divadlu Nó, čajovému obřadu etc. Všechny tyto výuky jsou pod vedením předních mistrů té které disciplíny. My jsme se s Kendžin džuku spojili díky mistru Nakagawovi, který se s panem Tabatou zná již dvacet let a v Kendžin džuku vedl výuku iai.
Na podkladě toho jsme participovali na organizační stránce šňůry koncertů a ukázek tradiční japonské kultury minulý podzim. Mistři z Kendžin džuku a jejich přátelé vystupovali na dni japonské kultury Kaizen, pořádané již několikátý rok enthusiastickým Tomášem Balladou, jedním ze členů výpravy, v Národním muzeu – pobočce Muzea hudebních nástrojů a v Plzni v kulturním domě Peklo, díky podpoře kamarádů karatistů z metropole nejlepšího piva na světě Kamila, Jardy etc. Vše s maximální podporou a generálním partnerstvím Společnosti Bušidó (www.busido.cz), ztělesněné Slávkem Matějkou, dalším ze členů výpravy. Pan Tabata je sám adept řady disciplín od meče po divadlo Nó a karate. Nejinak na tom jsou i jiní příslušníci jeho rodiny. Dcery se věnují japonskému tradičnímu tanci Nihon bujó, syn minulý rok na podzim vyhrál celojaponské mistrovství v Godžú rjú karate a věnuje se studiu hry na bubny taikó (ostatně dódžó věnované této disciplíně se v areálu nachází také a několik desítek zde alokovaných bubnů různých velikostí by rozplakalo nejednoho bubeníka).
Dódžó se ve formě samostatných budov nachází v Kendžin džuku více, například na výcvik iai a kendžucu, na výcvik karate a džú džucu, scéna na divadlo Nó…zkrátka splněný sen každého milovníka tradiční japonské kultury. Pro opravdu zatvrzelé adepty se v areálu nachází vodopád, pod jehož ledovou vodou je možno oddávat se meditaci takigjó. Vyzkoušeli si to jen ti nejzatvrzelejší z nás, pochopitelně včetně senseie, který nedávno oslavil šedesátku. Jeho rekord třiceti minut pod vodopádem jsme se ale ze sebezáchovných důvodů překonat nepokoušeli. Objekt je již téměř dobudován, nyní se dolaďují pouze detaily jako tradiční lázně Goemonburo, uvažuje se o akvizici koní pro disciplínu lukostřelby z koňského hřbetu jabusame. O údržbu objektu se starají džukuin, mladí studenti za byt a stravu, kteří se zároveň věnují i drobným pracem, jako plení trávy či vaření. Toto si vyzkoušel Tomáš, v minulosti nějakou dobu zde pobývající. My byli po dobu tří dnů hosty pana Tabaty, takže o nás bylo znamenitě postaráno ve všech ohledech. Pokrmy nám chutnaly, obsahovaly i zdravou neloupanou rýži genmai, vypěstovanou absolutně bio způsobem kousek za Kendžin džuku, spoustu zeleniny, misoširo, zkrátka lehká, zdravá kuchyně, která konvenovala i příznivcům obžerství dle středoevropského ritu. Ubytováni jsme byli v malých apartmánech po dvou. Pan Tabata, majitel sítě obchodů s polodrahokamy, byl velice zaneprázdněn jako obvykle, ale našel si na nás čas a večer nad čajem jsme pobesedovali. Přinesl ukázat krásné tantó ve stylu Moroha zukuri od slavného mečíře Muramasy a charakteristické šurikeny stylu Negiši rjú. Velmi nás potěšilo jeho pozvání, abychom Kendžin džuku navštívili při své další návštěvě Japonska a líbila se nám i vize otevření Kendžin džuku i nejaponským příznivcům tradiční kultury. Stejně jako mistr Nakagawa i pan Tabata se domnívá, že kultura bušidó už není čistě jen záležitostí Japonska, ale bohatstvím celého světa, a proto by její studium mělo být dopřáno těm, kteří o ní mají vážný zájem.
Tags: Kenjinjuku
