V září letošního roku dojde k otevření již sedmého dojo shotokan karate-do školy Sport-Relax, založenou v r. 1994 Pavlem Znamenáčkem a Milanem Veselým. Při této příležitosti jsme položili několik otázek vedoucímu Plzeňského dojo Kamilu Praskovi.
Můžete nám v krátkosti představit školu, kterou reprezentujete?
Velice rád. Naše škola slaví v současných dnech plnoletiny, čili již 18 let vychovává své žáky. Jejím vedoucím jsou pánové Znamenáček a Veselý, kteří školu založili. Vyučuje se karate-do, stylu shotokan, v jeho bojové formě, v přímé linii k mistru Kennethu Funakoshimu, shihanovi celosvětové organizace FSKA (Funakoshi Shotokan Karate-do Asociation). Pavel Znamenáček je předsedou mistrovi organizace pro Českou republiku.
Co se zájemci ve Vaší škole budou učit?
Především budou poznávat sami sebe. Karate-dó není něco, co by Vás mohl někdo naučit. Mistr Vám ukáže cestu, a vy se rozhodnete, jestli po ní chcete jít a jakou kvalitu bude Vaše cesta mít. Musíte chtít pracovat především vy sami, a to dnes lidem velmi chybí. Tohoto poznání je u nás dosahováno studiem bojového umění se vším, co k tomu patří. Na začátku se žáci učí základní techniky a postoje, postupně se přidává cvičení ve dvojicích, a sestavy, zvané kata. K tomu se přidává cvičení k celkovému tělesnému rozvoji, které obsahuje uvolněnost svalstva a šlach, posilování, otužování úderových ploch, zvládání pádů a jiné. Žáci se budou učit praktickou sebeobranu, a způsob, jak jí používat.
Velký důraz je také kladen na duševní vývoj žáků. V mnoha školách se dnes vyučuje pouze technická stránka, ale zapomíná se na výchovu žáků. To je velkou chybou. Trénink karate-dó klade na své studenty velmi tvrdé nároky. Při každém tréninku by si člověk měl sáhnout až na dno svých sil, jak fyzických, tak i psychických, protože jedině takto se člověk stává silnějším. Fyzická příprava by měla být vždycky v rovnováze s duševní, a mistr nebo učitel musí znát svého žáka, a měl by umět dostat z něj naprosté maximum.
V kolika letech by měli noví cvičenci do Vaší školy přijít?
Cvičení je možno již od velmi mladého věku, v šesti letech je ideální věk na zahájení. V Plzni budeme otevírat třídu pro žáky věku 14 let a výše. Mladší žáci mohou tréninky po dohodě navštěvovat také. Horní věková hranice není omezena, a to doslovně. Každý cvičí tak, jak mu to jeho fyzický a zdravotní stav dovoluje, a je na citlivosti učitele, aby každý žák cvičil na své maximum, a trénink byl bezpečný. Často je na našich trénincích možno vidět rodiče cvičit zároveň se svými dětmi, což je naprosto ideální stav. Zvláště maminky jsou v tomto směru velmi aktivní, a často svou pílí předstihují své ratolesti.
Takže jsou vítány i dívky?
Přirozeně. Bojová umění byla vytvořena pro lidi, bez rozdílu fyzické stavby, věku nebo pohlaví. Každému přinášejí mnohem více, než jen fyzické cvičení. Jde především o duševní rozvoj, a ten je potřeba pro všechny lidské bytosti. Je úplně jedno, jaký jste. Každý je jiný. Neprovozujeme sport, takže rádi přivítáme každého, kdo má zájem na sobě pracovat.
Karate není sportem?
To je složitá otázka. Dříve si v soutěžním zápase ověřovali cvičenci svojí úroveň. Ale postupem času se toto soutěžní zápolení vyvinulo do své vlastní formy, která je dnes velmi rozdílná od skutečného boje. Tato forma je velmi oblíbená u veřejnosti a těší se všeobecné popularitě, ale není to již karate. V naší škole mají žáci samozřejmě možnost se turnajů účastnit, ale pouze pokud mají zájem, a turnajům není věnována žádná speciální příprava. Chceme, aby sportovní aktivity byli opravdu pouze doplňkem. Přesto patří Sport-Relax k nejúspěšnějším školám v České republice, a jeho reprezentanti pravidelně vozí medaile z nejvyšších soutěží typu ME a MS.
Lze ke karate-dó cvičit i jiná bojová umění?
Není to na škodu, ale je to vhodné pouze pro studenty, kteří již mají pevně osvojené základy, a dobře rozumí tomu, proč který pohyb dělají. Jinak může dojít ke zmatení žáka. Každý by měl vědět, proč chce studovat něco dalšího, a co mu to přinese. Já např. studuji navíc boj s japonským mečem Toyama-ryu u mistra Nakagawy.
Už jste někdy karate použil?
Jistě. Každý den. Karate-dó není pouze dvouhodinový trénink za celý den. To by nemělo žádný efekt. Karate-dó je především postoj mysli, učí, jak zvládat každodenní problémy, jak se vyrovnávat s překážkami, jak žít. Někdo dokáže na tréninku cvičit velmi tvrdě a usilovně, dokud danou věc nezvládne k dokonalosti. Ale stejnou píli pak nepředvádí třeba v zaměstnání. Pak sešel z cesty karate-dó. Smyslem je naučit se zdokonalovat se v čemkoliv, co právě dělám. Nenechat se rozptýlit malichernostmi. Poznat dobré od špatného. Hodně studentů bojových umění má v dojo velmi dobrou morálku, ale jejich morálka se rapidně mění, pokud skončí trénink a oni odejdou z dojo. To je také špatně. Budó-ka by se měl stále chovat jako v dojo. Celý svět je mé dojo.
Co je cílem karate-dó?
Vůbec nic. Karate-dó nemá začátek a konec, je to nikdy nekončící proces. Je to osobní otázka každého cvičence, kam až chce dojít. Sokrates řekl: „Vím, že nic nevím“. V karate-dó je to stejné. Karate-ka je věčný student, a pokud si osvojí jednu myšlenku, objeví další myšlenky, které může studovat. Otevře jedny dveře, a za nimi jsou další. A takto může procházet celý život. Mnoho věcí ale může žák objevit jen díky svému mistrovi.
Bohužel se často stává, že žák složí zkoušky na mistrovský technický stupeň (černý pás), a odejde od svého mistra, a založí vlastní školu z důvodu profitu. Takový proces je velmi špatný, protože přetrhává linii od mistra k žákovi a jeho vývoj ustane. Naopak po získání mistrovského stupně by měl student začít mnohem více studovat a více se ptát a objevovat svou vlastní cestu. Pokud karate-ka nenajde vlastní cestu, tak bude pouze „kopií“ svého mistra, ale jeho karate-dó nebude autentické, nebude pravé. Proto by měl mistr pomoci žákovi nalézt jeho vlastní cestu.
