Kerouacova kniha haiku

Kerouacova haiku: o nutnosti revize překladů Petra Mikeše

V první knize věnované haiku se Kerouac opírá o japonské vzory jako Bašó, Busson a Issa a i z jeho definice haiku vyplývá inspirace jaúponskou tradicí, a to i přesto, že rezignuje na go-šiči-go, tedy 5-7-5 slabik v jednotlivých verších. Podle něj má být haiku lehké, používat prostou slovní zásobu, a v důseldku toho být „ free of all poetic trickery“. A skutečně: jeho texty publikované v roce 1956 pod názvem The book of haikus (odsud americká tradice slovo haiku skloňovat, přestože jinde ve světě se jedná o slovo nesklonné) jsou lehké, svižné, jazykově prosté a často též humorné. Přibližují se tak v mnoha případech spíše japonskému senryu, ale sám autor kategorie haiku a senryu neodlišuje. Teprve v pozdějších sbírkách věnovaných formě haiku se Kerouacův pohled na původně japonskou formu mění a definuje ji jako „krátké básně na tři řádky“, které autorsky pojmenovává Pop.

V roce 1995 vydalo nakladatelství Votobia bilingvní knihu Kerouacových básní Rozprášené básně / Scattered poems, kterou edičně uspořádala Ann Charters a do češtiny přeložil Petr Mikeš. Nutno přiznat, že mnohé Kerouacovy texty jsou velmi těžko přeložitelné do jakéhokoliv jiného jazyka a překladatel tak byl mnohdy postaven do nelehké situace, kdy po konstatování nemožnosti adekvátního překladu textu musel zvolit jednu z významových rovin básně. Přesto se Mikečovy překlady jeví jako nedbalé, ušité rychlou jehlou, s nedostatkem invence a evidentními chybami. Nedbalost nejvíce vystupuje na povrch právě v oddílu věnovanému Kerouacovým básním haiku, které jsou vybrány z výše jmenované knihy The book of haikus. Většina chyb má pravděpodobně základ v neznalosti formy, což je z části omluvitelné tím, že na přelomu let 1994/1995 nebylo haiku v českém prostoru zdaleka dostatečně definováno. Každopádně ale Mikešovy překlady volají po pevizi, která se jeví jako nutná.

Svá tvrzení hodlám doložit na konkrétních případech původních a přeložených textů a v závěru pak poskytnout čtenáři nástin interpretace a alternativní překlad.

Nedbalost a ukvapenost je znatelná například na překladu textu:

Evening comming –

office girl

unloosing her scarf

 

Mikešův překlad zní:

Přichází večer –

děvče v úřadě

si rozvazuje šátek

Zmíněný překlad se jeví jako nedostatečný v několika ohledech:

1. Přestože v prvním verši zůstává i v češtině zachována sémantická dvojznačnost, druhý verš svou syntakticko-lexikální výstavbou omezuje předchozí verš na význam jediný (interpretace slovesa „přichází“ ve smyslu „nastává“ a v přímém vztahu ke slovu večer; nelze již tedy sloveso „přichází“ interpratovat jako podmět v základní skladební dvojici: dívka – přichází; anglický originál však podobnou interpretaci umožňuje).

2. Překlad anglického sousloví „office girl“ jako „děvče v úřadě“ není dostačující. Povodní výraz totiž ukazuje na zaměstnankyni úřadu, zatímco Mikešův překlad evokuje v první řadě prostor, nikoliv funkci. Vším je vinna nevhodně zvolená lokální předložka „v“. Pro zdůraznění funkce by bylo více než vhodné vyměnit prepozici „v“ za „z“.

3. Nedosttečný je také překlad slovesa „unloose“ jako „rozvazovat si“. „Unloose“ se totiž nejvíce podobá českému výrazu „uvolnit“. Navíc z původního textu jasně vyplývá, že stěžejním bodem interpretace má být uvolnění, které mladá úřednice s příchodem z práce (ev. s příchodem večera) ztvárňuje uvolněním šátku.

Vhodnější překlad anglického originálu by tedy zněl:

Prichází večer –

dívka z úřadu

si uvolňuje šátek

Dalším exemplárním příkladem je text, který je do češtiny nesnadno přeložitelný, protože v něm zřejmě nikdy nemůže být dosaženo stajného efektu, jako v originální básni. Bez ohledu na to se ale i zde překladatel jeví jako nedostatečně obeznámený s formou haiku, a v důsledku toho přeloží text diametrálně odlišně.

Nodding against

the wall, the flowers

Sneeze

Překlad P. Mikeše zní:

Květiny se

kývají u stěny

a mohutně kýchají

V tomto případě je překlad zcela nepřijatelný a prohřešil se snad proti všem koncepcím původního textu. Přestože Kerouac v úvodu své knihy The book of haikus programově hlásá: „Jen žádné básnické triky.“ Přeloží Mikeš text bez okolků jako personifikaci. Zvolí tak jednu z možných interpretací – a nutno dodat že tu málo pravděpodobnou. Neznalost formální struktury anglo-amerického haiku zde sehrála výraznou roli. Pro haiku psané v angličtině je totiž velmi typické používání pologramatických a polosyntaktických konstrukcí, eliminace zájmen, vytváření elips. Narušují se tak prvky koheze a koherence a je zpravidla umožněno různé čtení téhož textu. Z původního textu má tak vyplynout dvojí nejasnost:

1. Kdo (se) kýve – sloveso nod se v angličtině používá jednak pro kývání a jednak pro přikývnutí. Spojení „nodding against“ tak lze přeložit dvojím způsobem, jednak jako „kývat se proti (čemu), jednak jak „nesouhlasit (nepřitakávat)“. V původním textu jsou zachovány oba významy a navíc není zcela zřejmé, zda význam „kývat se proti“ se vztahuje ke květinám nebo ke zdi, resp. Zda se nevztahuje k obojímu zároveň. Kerouac se tak snaží (a velmi zdařile) navodit efekt „prolínání“, často využívaný v japonských textech.

2. Komu patří „sneeze“ a co „sneeze“ vlastně znamená. Pro angličtinu je typické, že stejné slovo lze přeložit jako hned několik slovních druhů zároveň, u slova „sneeze“ se nabízí překlad jako sloveso, případně citoslovce. Hned několik důvodů mě přitom vede k tomu přeložit „sneeze“ jako interjekci. Předně vímě, že Kerouac navazuje na japonskou tradici a pro tu je velmi typické používání citoslovcí, a dále: slovo „sneeze“ je dostatečně vyděleno z předchozího textu (tvoří samostatný verš) a ke všemu začíná velkým písmenem, což mě vede k předpokladu, že se jedná o samostatnou „výpověď“. Z hlediska přiřazení interjekce „sneeze“ se nabízí dvě možnosti interpretace. Jednak je to možnost, že kýchnutí se vztahuje ke květinám a označuje tak prostřednictvím antropomorfizace jejich bezprostřední „činnost“. Druhou (pravděpodobnější) možností výkladu je, že kýchnutí patří třetímu subjektu (tedy ani zdi ani květinám). Mohlo by se jednat o subjekt „pozorovatele“, který do prvních dvou veršů zdánlivě nezasahuje, ale jehož očima vstupní obrazy vnímáme. Projeví se pak aktivně až v posledním verši.

Alternativní překlad Kerouacova textu tedy zní:

Kývají se proti

zdi, květiny

Kých!

Závěrem: Z výše zmíněných výhrad, nástinů interpretací a alternativních překladů měla vyplynout ne toliko pouze kritika překladových textů Petra Mikeše, ale především nutnost znalosti základních specifik formy haiku, bez níž, jak se ukázalo, texty J. Kerouaca překládat nelze. V poslední části článku uvádím několik dalších příkladů autorských překladů Kerouacových haiku vybraných z knihy The book of haiku.

Tags: