Nakagawa sensei semináře

Plánovaný seminář v chrámu Džórakudži

Horský chrám Džórakudži 常楽寺 byl založen na hoře Iidasan 飯田山 vysoké 431 metrů na sklonku éry Heian (cca v letech 1140～1150). Jedná se o chrám buddhistické školy Tendai šú 天台宗. Je obrostlý bambusovými háji, velice vhodnými pro trénink tamešigiri, Kinji Nakagawa sensei si ho velmi oblíbil a jezdí do něj trénovat. Koná se zde i každoroční slavnost tradiční kultury včetně bojových umění a proto není divu, že jsme taktéž pocítili touhu do oněch požehnaných míst zavítat. Sensei byl naštěstí této ideji nakloněn a proto se počíná v již jasnějších konturách rýsovat cca desetidenní seminář, zahrnující kromě battó a tamešigiri seznámení s dalšími tradičními disciplínami, jako je kaligrafie, čajový obřad, bubny taikó a podobně. Seminář s plánovaným množstvím cca deseti účastníků se bude konat cca koncem března, v období sakur.

II. Seminář

NUKI SOKU ZAN 抜　 即　 斬 – Druhý seminář s mistrem Nakagawou

Desátého října jsme měli příležitost cvičit pod výjmečným mistrem z prefektury Kumamoto Nakagawa Kindži sensei ( Musó šinden rjú- Eišin rjú, Toyama rjú 6.dan etc. ). Pořadatelem byla Společnost Bušidó, www.busido.cz, spolupracující s Českou společností japonského meče Czech Tóken Kai. Po organizační stránce odvedl množství práce Tomáš Ballada, který již měl možnost cvičit s mistrem v Kumamotu. Spolu se senseiem dorazili ještě dva senseiové z Británie, kteří ovšem netrénovali, jen vypomáhali a sledovali průběh tréningu. Jeden z nich, Ian Chapman z Kokoro dódžo, je i sběratel a znalemc japonských mečů a notně jsme si na toto téma radostně popovídali. Z význačných osobností české budó scény zavítal Pavel Bolf, sice necvičící, ale přesto se později nechal mistrem Nakagawou přemluvit k tamešigiri a makiwaru rozsekal s lehkostí a elegancí vpravdě záviděníhodnou. Ostatně Nakagawa sesei si u Pavla Bolfa nechal vykovat meč a je s ním velice spokojen. Tréning započal po 14.hodině nově zrekonstruované tělocvičny ZŠ Radlická, kam se počaly shromažďovat cvičící, meče i makiwary, jejichž osud byl již nezvratně zpečetěn. Někteří měli možnost popatřit na senseiovo umění již den předtím na Japonském dni www.japonskyden.eu. Zde diváky okouzlilo šihógiri ( rozsekání makiwar na čtyřech stranách )a nittó tamešigiri ( test seku s mečem – katanou i wakizaši – v každé ruce ). Polovina ze cvičenců již měla předchozí zkušenosti se cvičení s mečem, polovina byla začátečníky. Tlumočení jsem se ujal já, původně zamýšlející pro zánět ramene necvičit, poté mi to stejně nakonec nedalo. Po počátečním pozdravu ( šinza ni rei ) se každý chopil svého bokutó a počalo se s tréninkem technik ( makkó, kesa, dó giri… ) a jejich kombinacemi. Po chvíli sensei vyzval cvičence s předchozími zkušenostmi, aby odložili bokeny a chopili se šinkenů. Dle Nakagawy senseie tři měsíce cvičení s ostrým mečem odpovídá třem letům cvičení s iaitó. A proto v rámci své školy vyžaduje od samého počátku cvičení s reálnou čepelí, ženy a děti nevyjímaje. Přiznám se, že ačkoliv jsem sám zastánce šinkenu, zpočátku jsem se obával zranění u některých svých kolegů, obavy se díky jejich vyspělosti a zodpovědnosti ukázali být lichými. Cvičilo se převážně s meči od Hanweie, jedním guntó od Mino Udžifusy z yasugi hagane. Já osobně musel, po rozpučování svých mečů, chvíli cvičit se svým Munecuguem o délce 83cm, což nebylo pro nácvik tasení nejpohodlnější, a rád jsem ho vyměnil za Hanwei, jakmile se naskytla příležitost. Po drilování došlo na sekání, začátečníci si mohli vyzkoušet kesa kiri, pokročilejší pak cubame kaeši ( kesa kiri – kiri age, případně s následným dó giri ). Došlo i na šihó giri, někteří si mohli vyzkoušet rozetnutí čtyř makiwar napravo, nalevo, vepředu i vzadu od sekajícího. Znamenitě sekal především student Katori šintó rjú Jiři Kučera z Olomoucké dódžó, který dorazil s Pavlem Bolfem. Zajímavá byla i krátká přednáška o různých typech šihó giri a rituálním a očistném pozadí ( harai ) šihógiri.

Po úklidu jsme se všichni rozešli v dobrém rozmaru a s příslibem, že se opět setkáme při dalším semináři tamešigiri.

Dostalo se mi cti a radosti být jmenován zástupcem Nakagawa rjú šitó džucu pro Českou republiku a budu rád, když se příští rok opětovně podaří zorganizovat obdobné setkání této krásné disciplíny. Někteří z nás pak v čas sakur, nebo-li koncem března, vyrazí do Kumamota trénovat v horském chrámu Džórakudži, obrostlém příhodnými bambusy madake, velmi vhodnými pro tréning tamešigiri. Bližší informace o Nakagawa senseiovi a jeho aktivitách na stránkách www.busido.cz, usilovně se pracuje na překladu senseiových stránek do češtiny.

I. Seminář

Náhlá plánovaná změna příletu mistra Nakagawy vedla k nápadu využít vzácné příležitosti jeho návštěvy k uspořádání malého semináře tamešigiri neboli testování seku. Pořádajícím subjektem byla společnost Bušidó, kladoucí si za cíl propagaci tradiční japonské kultury, http://www.busido.cz/ v součinnosti s Českou společností japonského meče Czech Tóken Kai, která měla tu čest den předtím přivítat seneie na své studijní schůzce. Jednalo se o nápad opravdu na poslední chvíli, t.j. cca tři dny před seminářem samotným seminářem, a když přišlo mistrovo potvrzení akce, rozjely se horečné přípravy, při nichž měl lví podíl na zařizování Tomáš Ballada, který již měl možnost trénovat pod Nakagawa senseiem přímo v Japonsku.

Seminář se konal v tělocvičně Arcibiskupského bymnázia na náměstí míru mezi 17:00- 20:00 a nakonec se sešlo sedm cvičících a několik přihlížejících, tlumočení z japonštiny jsem se ujal já ( Jakub Zeman ). Vzhledem k tomu, že téměř všichni (až na jednu vyjímku) již měli zkušenost se cvičením s mečem a tamešigiri, to byla práce nepříliš obtížná, protože nebylo nutno zdlouhavě objasňovat, cože je ta migi kesa nebo hasudži.

Po přivítání se zkoušely techniky s bokutó, přičemž sensei v monzuki kamišimo a hakamě prokládal praktické ukázky teorií i historkami, jak se komu zdařilo při tamešigiri ohnout meč a podobně. Dynamická část byla zakončena ukázkou nitó iai z Nitten Iči rjú, kterýmžto stylem se pan Nakagawa v poslední době kromě kombinace Šindó musó rjú a Toyama rjú zabývá. Bylo zajímavé sledovat tasení obou ostrých mečů současně, jakož i kamae stylu a ukázky gohó technik. Konečně dorazily rohože a konečně došlo na praktické vyzkoušení si osvojených dovedností. Rohože s obětavostí sobě vlastní dodal ze svého mimopražského působiště ing. Ryšavý ze společnosti Repliky.info, za což mu náleží uznání a dík.

Napřed předvedl tamešigiri mistr a poté jsme se ( troufám si říci, že díky předchozí zkušenosti téměř všech vcelku zdařile ) snažili my. Sekalo se převážně meči od firmy Hanwei, jejichž kiriadži (schopnost sekat) mistr doceňoval, objevily se i dva znamenité meče od Pavla Bolfa, který bohužel ke své velké lítosti vzít účast z důvodů vytíženosti nemohl. Jakkoliv se několik historických originálů na semináři objevilo ( rjówazamono 2.gen.Tanba no kami Jošimiči (kjó), katany od Bitčú Kunišigeho a gendai od Fudžiwary Sukejukiho ), nejednalo se samozřejmě o meče ke stínání makiwar, ale o sbírkové meče členů Společnosti japonského meče, kteří si je nechali od mistra posoudit. Nakonec mistr předvedl skutečnou lahůdku, nitó tamešigiri, tasení s párem mečů, a v dobrém rozmaru jsme se rozešli do svých příbytků. Budeme se velice těšit na další seminář, který se pravděpodobně bude konat již za necelý měsíc, desátého října.