Bušidó - umění samurajského meče

Sensei Kinji Nakagawa z Kumamoto – 中川欽詞

Kinji Nakagawa sensei, mistr iai a tamešigiri (Toyama rjú 8.dan hanši), sóke Nakagawa rjú šittódžucu, předseda Evropské společnosti výuky bojových umění (Óšú budžucu kókó šidókai)

řílen 1972 počátek studia Budó od Miyata Seneie (styl Hoki Rjú) Kumamoto
únor 1977 počátek studia Budó od Danzaki Tomokage Senseie Musó Šinden, Tokyo
prosinec1977 počátek studia Budó od Tokutomi Taburo Senseie styl Dainippon Toyama Rjú, Kanagawa
listopad 1978 obdržel 5 Dan Rensi od Dainipon Toyama Rjú
duben 1979 vítězství v mistrovství Tamešigiri Katanobu pořádaným Dainipon Butoku-kai ,Tokyo
červen 1980 obdržel kjóši 6 Dan od Dainippon Toyama Rjú
červenec 1981 vítězství v mistrovství Tamešigiri Katanobu pořádaným Dainihon Toyama Rjú soutěž nad 6. Dan
listopad 2007 obdržel hanši Toyama rjú Batódžucu 8 Dan
listopad 2007 Založení Europe Bujustu sidoukai, provozování seminářů v evropských zemích (Francie, Británie, Česká republika)

Listopad 2009 obdržel 8. Dan (Hanshi – tedy „učitel učitelů“) v rámci Toyama ryú battójutsu

červenec 2011 založení školy Shidokai, www.shidokai.cz

Sensei Kinji Nakagawa pověřil pana Jakuba Zemana, aby se stal zástupcem Nakagawa rjú šitó džucu pro Českou republiku. A společnost Bušidó, je pověřena jeho prezentací a portál www.busido.cz se stal jeho evropskou základnou.

Rozhovor s Nakagawa Sensei

Při poslední návštěvě mistra Nakagawy počátkem září, při které se uspořádal malý seminář tamešigiri i studijní setkání České společnosti japonského meče Czech Token Kai jsem poprosil senseie o malé interwiew, kterého se mi od věčně dobře naladěného pana Nakagawy dostalo. Mistr Kindži Nakagawa je toho času 58 let stár, žije v Kumamotu na jihu Japonska a mottem jeho školy je „nuku soku zan“ nebo-li „tasení a rychlý sek“.Asociace s heslem šinsengumi, elitních policejních šermířských oddílů z Kjóta v období Bakumacu , Aku zoku san („rychlé zničení zla“) ,se nabízí sama od sebe. V poslední době mistr Nakagawa pořádá semináře svého stylu i v rámci Evropy, obzvláště v Británii a Francii, a lze doufat, že bude možno vzdělat se od něj v iai a tamešigiri i ve středu Evropy. První následující seminář by se měl konat již počátkem října.

Od kolika let se věnujete bojovým uměn?

„Přibližně od druhého rošníku základní školy. Započal jsem s kendó, ale nebyl jsem příliš pilný student.Vždy jsem trénoval toliko před taikai, zbytek času jsem byl spíše lenivý. Přesto jsem překvapivě dosahoval vcelku dobrých výsledků.

S iai jsem počal kolem svých dvaceti let, jednalo se o starý styl Hoki rjú, vyznačující se množstvím technik prováděných jednou rukou (katate). Od šestadvaceti to pak byl styl Šinden rjú, zahrnující styly Ómori, Eišin a podobně.

Později se připojil styl Toyama rjú (mám v něm 6.dan). Je v něm mnoho mistrů a linií, ale ne všechny jsou oficiální (seitóha) s návazností na Kaya no miya se vztakem k rodině Jeho císařské milosti (Tennó heika).

Byl jsem okouzlen iai Tokutomi senseie, a snad ještě více jeho osobností. Jsou mistři, jejichž techniky jsou dobré, ale charakter ne, a proto pro mě nebyli zajímaví, ale Tokutomi sensei měl velice ryzí charakter. Mistr Tokutomi Kasaburó, vnuk legendárního Tokutomi Sóhóa(1863 – 1857) je toho času pětaosmdesátiletý a stále se věnuje cvičení iai. Považuji ho za skutečného posledního samuraje. Uchvátilo mě jeho kendó, které bylo kendem z dob samurajů, bez hopsání jako v současnosti, v pevném, nehybném postoji, bez zbytečných pohybů.

Upřímně řečeno, mnozí japonští mistři učí nesmysly (uso), bez vztahu ke skutečnému boji. Jako naplnění svého života vidím navrácení bojové reality do budó.“

Týká se to i tamešigiri?

„Upřímně řečeno, i mnozí japonští mistři nemají tamešigiri v lásce. Důvod je prostý – jsou v něm neúspěšní.(smích).

Japonský meč je nástroj na sekání lidí, a bez pochopení tohoto je cvičení s ním nesmyslným.

I japonský meč musí být dobrý, bez toho, aby prasknul nebo se ohnul, a musel dobře sekat (warezu, magarazu, joku kireru).

Mijamoto Musaši napřed setnul množství soupeřů, později se dal na studium zenu a kultivoval se, ale jeho primární zkušeností byl boj. Základním bodem je setnutí nepřítele, nic více, nic méně. Samozřejmě dostat se na vysokou úroveň, kdy není nutno soupeře setnout, trvá velice, velice dlouho.

V současném budó se na základní bod, tedy dovednost setnout nepřítele, často zapomíná, jde jen o to, rychle udělat budó kariéru a u mistrů být živ s poplatků, dovednost se ale nedá koupit s technickým stupněm za peníze.

Může se to týkat některé podmnožiny seitei iai, ale i kování mečů. Někteří současní japonští mečíři kovají meče, které dobře vypadají, ale když s nimi něco zkoušíte přeseknout, objeví se na jejich břitu zuby (hakobore), takže jsou vlastně jen na parádu.

Je velice skvělé, že se o japonskou kulturu včetně bojových umění zajímají i cizinci, to vždy říkával i Tokutomi sensei.

Pokud Japonci sami uvidí, že cizinci chápou budó, sami se k němu opět přimknou. V poslední době mě někdy těší víc učit cizince než japonce, docela rychle chápou.“

Věnujete se kromě meče i jiným disciplínám?

„Ano, čajovému obřadu, školy Omotesenke. Před patnácti lety jsem poprvé vzal účast na kobudó taikai (setkání starých bojových umění), které se každý rok v době kvetoucích sakur koná ve starém klášteře nedaleko Kumamota. Vždy se zde konají ukázky iai, hry na citeru koto, bubny taikó a podobně. Napadlo mě, že by nebylo špatné moci pohostit návštěvníky čajem, a naučil jsem se právě přípravu na období kvetoucích sakur.

Pití čaje je zdravé, mistři čaje jsou dlouhověcí, dožívají se i sta let, a proto si praktikováním čaje prodlužuji život (smích). Praktikoval jsem čaj na hradě v Kumamotu. Čajový obřad je náročná a upřímně řečeno i velice nákladná disciplína, čajové náčiní je někdy velice drahé. Inu, chránit tradiční kulturu někdy stojí peníze, ale na druhou stranu to přináší radost a potěšení.

Znám se s představeným horského chrámu Džórakudži, roste za ním mnoho bambusů na tamešigiri, chodívám si tam cvičit. Je to obecně dobré místo na praktikování bojových umění i zenu.“

Co bylo vaší profesí?

„Pracoval jsem ve stavebnictví, ohledně jeřábů, teď již jsem na odpočinku a můžu se věnovat budó. Kvůli hospodářské krizi je v současnosti i v Japonsku mnoho odvětví s problémy, jako na celém světě.“

Jaký je váš osobní meč?

„Je to gendaitó od mečíře Kono Jóheie, jsem s ním spokojen. Jakkoliv jsem s ním setnul více než dva tisíce bambusů, velice dobře drží ostří. Na tamešigiri má jen příliš velké kasana (tloušťku čepele).“

jaké máte další záliby kromě cesty čaje a bojových umění?

„Je to rybolov. Dcera hraje na citeru koto, někdy se nechám doprovázet při ukázce iai.“

Jaký styl vlastně provozujete?

„Toyama rjú a Šintó rjú, domnívám se, že se oba styly vhodně doplňují, v poslední době se zajímám i o Niten Iči rjú, jehož tradice je v Kumamotu stále živá, neboť zde Musaši pobýval na sklonku života a učil vazaly rodu Hosokawa svým bojovým uměním. Jeskyně Reigendó, kde skonal, je také nedaleko.

Děkuji mistrovi za rozhovor a budu se těšit na setkání s ním na dalším semináři jeho znamenitého budó.

Rádi bychom také poděkovali společnosti Mythos www.mythos.cz , která nám vyrobila stojany na makiwary.