Sto haiku od sta autorů

Projekt Sto haiku od sta básníků - Haiku hjakunin iššú

„Pak už zbývá jen sednout si pod strom a s tužkou a papírem značky Fabriano v ruce nechat myšlenky volně se toulat,  a pak napsat dva řádky, například Luna je vysoko na nebi – les šumí. Třeba z toho hned napoprvé nebude román, nýbrž jen japonské Haiku, nic se ale neděje. Důležité je začít.“ / Umberto Eco/

Když věhlasný básník a literární kritik Fudžiwara no Teika (1162 – 1241) zkompiloval ve starém sídelním městě Kjótu roku 1236 sbírku sto básní Ogura hjakunin iššú , jednal v duchu dlouhé a staroslavné tradice císařských básnických antologií, ale zároveň vytvořil novou formu sbírky poezie, v pozdějších letech zhusta napodobovanou. Její podstatou je shromáždění stovky kvalitních básní, každá od jiného básníka. Rozprava o japonské poezii mě přivedla při jakési veřejné příležitosti k nahlas vyslovené myšlence, že i současná tvorba v českém jazyce psaných haiku by si zasloužila být zaznamenána v duchu Teikovy kompilační formy. Je zde přeci tolik slibných autorů s neotřelým úhlem pohledu a nadšením pro věc. Tato bezelstná úvaha, zpočátku lehká a nezávazná jako let motýla o slunném jarním dni, k mému údivu vzbudila natolik pozitivní přitakání přátel, taktéž inklinujících k nepopsatelnému půvabu světa zřeného přes magickou optiku sedmnácti slabik, že mě nakonec nezbylo nic jiného, než se do příslušného dobrodružství opravdu pustit. Rozhodně se nejedná o první sborník haiku českých autorů, vzpomeňme na znamenitý počin dobré duše žánru a mého vzácného přítele Pavla Martince „Míjím se s měsícem“, vydané v tomto roce. Vědom si své nutné subjektivity, která bezesporu poměrně logicky nebude vždy nutně rezonovat s názory ostatních tvůrců, participujících na sborníku, odhazuji konečně pochybnost a vyzývám všechny, kterým je žánr haiku blízký, aby dali všanc čisté plody své duše ve formě sedmnácti slabik. Nemohu, opravdu nemohu garantovat, že sborník pojme haiku všech přispívajících autorů. Jako kompilátor celého počinu na podkladě svého nejniternějšího přesvědčení a svědomí začlením do sborníku toliko ty haiku, o jejichž nesporných kvalitách, originalitě postřehu či obrazu, přesahu a přínosnosti budu bytostně přesvědčen. A naopak. O nevděčnosti takovéhoto úkolu netřeba hovořit, leč kompilátor bez názoru je jako autor bez názoru a raději budu riskovat možná i spravedlivou nevoli zneuznaného básníka, než bych se zpronevěřil té nejposvátnější povinnosti literáta, kterou je upřímnost sama k sobě.

Pochopitelně, haiku bude dle filozofie projektu do sborníku zařazena právě jen jedna, leč počet zaslaných básní není nikterak omezen.

Sedmnáctislabičná metráž, která tvoří formu tohoto typu poezie, je kategorickým imperativem, sebehodnotnější haiku, ve které nebude dodržena, nebude do sborníku zahrnuta. I akt vměstnání vlastního obsahu do předepsané formy demonstruje autorův um a cit pro jazyk, dodržení této formy je pak obtížnější, ale zároveň představuje  výzvu pro ty, kteří si nechtějí tvorbu zjednodušovat. Metráž šičigo je navíc posvátná, byli v ní recitovány nejstarší šintoistické hymny a hymny norito a také představuje spojnici s původní tradicí žánru.

Prosím současně autory, aby spolu s haiku zaslali i stručné představení sebe (jméno, příjmení, profese, rok narození, záliby či cokoliv, co sami považují za směrodatné). Tomuto projektu bude vyčleněna samostatná emailová adresa haiku@busido.cz kde se budou všechny vaše počiny kompletovat a následně bude vybráno sto haiku od sta autorů.