Haiku

Japonské básně Haiku

Motto:

„Skutečnost nelze vysvětlit přirovnáním, protože neexistuje nic, k čemu by se skutečnost dala přirovnat.“  / čínský mistr zenu Pai Čang

„Pak už zbývá jen sednout si pod strom a s tužkou a papírem značky Fabriano v ruce nechat myšlenky volně se toulat, a pak napsat dva řádky, například Luna je vysoko na nebi – les šumí. Třeba z toho hned napoprvé nebude román, nýbrž jen japonské Haiku, nic se ale neděje. Důležité je začít.“ / Umberto Eco

„Máš dvě oči proto, abys viděl obojí, jak relativní, tak absolutní. Nedívej se pouze jedním okem, protože pak bys viděl neúplně.“ / Pai Čang

Haiku je specifická japonská sedmnáctislabičná báseň, která vznikla na konci 17.století z úvodního trojverší dlouhé řazené básně renga. Rozsah nutí ke zkratce a impresi, to, co není vyřčeno, je stejně důležité jaku to, co vyřčeno bylo, což vytváří ekvivalent ke „kúhaku„, prázdným prostorám v obraze tradice JihoSungské tušové malby.

Haiku je velice specifický úhel pohledu na život, má svou svébytnou estetiku a je svou podstatou žánr blízce příbuzný jinému fenoménu, transformujícího tento materiální svět optikou neokázalé spirituality v lepší místo k existenci, ke světu čaje. Psát haiku, rozumějme kvalitní haiku, je nesmírně obtížné. Sevřenost daná metráží nutí k lakonické stručnosti a zároveň výstižnosti, výsledná báseň se musí vyhnout úskalí banalit sdělení i opakování již vyřčeného někým jiným. Originalita úhlu pohledu a zároveň autenticita, estetický vznět i probleskování moudrosti života (či úsměv nad vlastní pošetilostí) se musí na míle vyhnout kalkulu, samoúčelné póze, snaze o líbivost a úspěch. Dobrá haiku je jako tnutí samurajským mečem – absentuje v ní vše zbytečné, a přeci nás zasáhne až na samou dřeň naší vnímavosti.

Až od nás krásky

rozzlobeně odejdou

dáme si číšku.

/Jakub Zeman/

 

Podstránky této sekce