Wakizashi

Jamato den čiisaigatana signovaná Bingo no kuni Mihara džú Kai Masašige saku, 備後国三原住貝正重作

  • 16.století
  • nagasa rozměry: 52,2 cm

kon zukuri, iori mune, nioi deki suguha s sevřeným a jasně definovaným nioiguči,bóši komaru s delším kaeri, itame hada s čikei, horimono suken(buddhistický meč), hódžu (klenot omnipotence), hasu (lotos) a bondži – Fudó Mjó Ó (buddhistické ochranné božstvo).

Poznámka: čepel je bez jakýchkoliv defektů, v plném  tvaru, v dobrém starém poliši a reprezentuje kvalitní charakteristickou práci pozdní školy Mihara neboli Kai Mihara z provincie Bingo (východní část dnešní prefektury Hirošima).

koširae: soroimono handači koširae, šakudó, nanako s motivem karakusa (čínských travin) a rodového znaku monu (maruni čigai takanoha, zkřížená sokolí pírka) , saya kawari nuri,

tecu migaki dži nadekaku gata cuba s motivem tygra pod bambusem v Sóminově stylu, šakudó menuki s námětem jahazu (koncovek šípů), hineri maki, šakudó nanako dži kozuka s námětem šičifukudžin (sedmi bůžků štěstí).

Poznámka: koširae je hodnotné a ve velmi dobré zachovalosti, s rodovým znakem kamon, používaný rody  Asano, Kikuči, Handa etc.

Meč wakizaši v montáži šikomizue

Jakkoliv se s meči v holi (šikomizue, šikomi gatana) setkáváme v Japonsku již v nejstarších dobách (dodnes např. zůstal zachován meč v holi, užívaný vojevůdcem konce 16. století Nobunagou Odou, 1534 – 1582), nejplodnější produkce tohoto typu mečů započala v období Meidži po zákonu Haitó rei z roku 1876, zapovídajícího nošení mečů na veřejnosti s vyjímkou armády a policie. Samurajský stav měl po staletí výlučné právo, respektive povinnost na nošení páru mečů (daišó), a po zákazu nošení mečů se mnohý samuraj cítil poněkud nesvůj a často se proto uchyloval ke skrytému nošení meče v holi, což ostatně mohl být i vítaný prostředek sebeobrany v oněch exitovaných dobách. Často šikomizue nosili úředníci nové Meidžiovské vlády, význačný učenec, spisovatel a zakladatel university Keió Fukuzawa Jukiči (1835 – 1901) byl jedním z těch, kteří si pojišťovali svou bezpečnost mečem v holi. Nejčastěji se u šikomizue setkáváme s krátkým mečem wakizaši, katana bývá spíše vyjímkou. Pro potřebu subtilnosti meče v holi jsou často čepele od hřbetu (mune) odpilovány, a proto jsou na nich zřetelné svárové praskliny, odhalující vloženou měkčí ocel šingane. Kromě bambusových a bambus imitujících šikomizue se setkáváme s holemi dřevěnými, někdy potaženými sakurovou kůrou. Existují i exempláře s výklopnou záštitou. Tento meč je vyjímkou použitím výjmečně kvalitní hi zukuri suriage mumei čepele s pěkným čódži hamonem a dosti hlubokým sori, evokující spíše koto čepel. Koširae imitující v lakové technice kořen bambusu je velice zdařile zpracované, takže ani přes relativně masivní čepel hůl nepůsobí humpolácky a pro zdánlivě vegetativně růstem pokřivený bambusový kořen nás na první pohled ani nenapadne, že by se uvnitř hole nacházel meč.

Wakizashi Osafune Sukesada

Meč wakizaši v montáži širasaya, konec 16.století

nagasa (délka čepele) 43 cm, sori (zakřivení) 1 cm

mei (signatura) Bizen kuni džú Osafune Sukesada 備前国住長船祐定 , cukurikomi (forma čepele) hon zukuri

hamon (linie kalení) nioi deki koši no hiraita se sugu jakidaši na straně omote, hada (textura překládání) mokume s čikei, nakago (řap) sudžikai kuridžiri, jeden otvor mekugi ana

Jedná se o charakteristickou sue Bizen práci , v uvedeném období tvořilo více blíže neidentifikovatelných mečířů signujících shodným způsobem a pracujícím ve shodném stylu. Meč v plném tvaru a bez defektů je vypolišován ve stylu hadori s migaki, jeho silnou stránkou je velmi pěkná hada s čikei. Má posudek NBTHK (Společnosti na ochranu japonského uměleckého meče) s ohodnocením Kičó tóken („drahocenný meč“)

Šintó wazamono wakizaši

signované Bungo no kami Minamoto Kunijoši a datované šťastného dne osmého měsíce třetího roku éry Enkan (1675) s přípisem „Namban tecu saku kore“ („zhotoveno z oceli jižních barbarů“) délka čepele 45 cm. Hon zukuri,košizori, nioi deki midare hamon s tobijaki, minoritní fukure, Kjó sukašimono cuba s námětem kosatce šóbu a borové jehlice macuba, fuči z šakudó s motivem macuba a borových šišek, kvalitní linkó menuki, Edo-Tenšó goširae, kuronuri saya. Kunijoši působil v Jamaširo (Kjóto) a Hikone.

Wakizaši sign. Gassan Masanobu saku džúgacu hi

Koto učigatana – wakizaši sign. Gassan Masanobu saku džúgacu hi

délka čepele: 48,5 cm

Gassan je jedna ze tří posvátných hor provincie Dewa a je pdle ní pojmenovaná škola, založená ve 14. století mečířem Onimaru („král ďáblů“). Charateristiky prací jsou zjevné i na tomto hirazukuri meči – charakteristická vlnitá textura překládání ayasugi hada a hososuguha hamon.

Meče jsou většinou signovány jen dvouznakovou signaturou „Gassan“, bez ohledu na mečíře linie. Masanobu je mistr tvořící v éře Eišó (1504 – 1521), což bylo období největšího rozkvětu školy. Výraz „džú gacu hi“ (dne desátého měsíce) neznamená, že by byl meč vykován v říjnu, ale že rozžhavená barva oceli měla při kalení barvu slunce v desátém měsíci lunárního kalendáře. Obdobně na Bizentó shledáváme v signatuře „dne šestého měsíce“, meče linie Gassan bývaly kaleny za nižších teplot, proto byl hamon nižší a v bitvě nehrozilo prasknutí čepele. Prolamovaná cuba bude prací školy Itó v Edu z 18.-19. století, jejím námětem je itomaki neboli hódžu, buddhistická nekonečná perla. Fuči z šakudó s prolamováním na transparentní podklad nese námět tomoe, reprezentující základní přírodní síly, menuki s námětem karašiši jsou ze zlata, jedná se o práci cizelérské rodiny Gotó, čemuž odpovídá vysoká kvalita jejich rytiny. Rejnočí kůže na rukojeti je velmi vysoké úrovně, s ojacubo, hlavice kašira je z rohoviny ve stylu Edo Tenšó koširae. Jedná se o velice kvalitní a sběratelsky ceněný meč, pracemi Gassan Masanobua se pyšní několik předních japonských muzeí.

脇差 銘 月山正信作 十月日 永正 (1504 ・ 1521), 長さ48,5cm

wakizashi mei Gassan Masanobu saku jugatsu hi, Eisho period (1504 to 1521), ayasugi hada suguha hamon, nagasa 48,5cm

Též publikován v knize Cuba – záštita japonského meče